Pracovnice: Dobrý den, vítám vás na dnešní konzultaci. Jak se máte? Je něco, o čem byste
dneska chtěla mluvit?
Klientka: Dobrý den. Děkuji za optání, mám se docela dobře. Máme teď klidovou fázi,
manžel se chová docela dobře, tak mám víc času nad vším přemýšlet a rozhodla jsem se,
že bych si s ním chtěla v klidu promluvit a na všem se dohodnout.
Pracovnice: Na všem, tím myslíte rozchod, péči o děti, rozvod…?
Klientka: Ano, řekla bych mu, že bych se chtěla rozejít v klidu, už s ohledem na děti. Jsme
přece dva slušní lidé, kteří spolu prožili i hezké věci. Mnoho jiných lidí se dokázalo rozvést
kultivovaně, aniž by na sebe házeli špínu.
Pracovnice: To máte pravdu, někdy to možné je.
Klientka: Setkáváte se s touhle variantou u svých klientek?
Pracovnice: Popravdě řečeno, nesetkáváme. Rozvody v případech, kde bylo domácí násilí,
nebývají nespornou cestou. Máme zkušenost, že s násilným partnerem se nedá v klidu
domluvit.
Klientka: To zní dost depresivně… Já si ale stejně myslím, že by manžel měl vědět, co
chystám. Je to fér.
Pracovnice: Jak často se k vám manžel chová férově?
Klientka: No, moc často ne…

Pracovnice: Máme tendenci předvídat chování lidí podle toho, jak bychom se v podobné
situaci chovali my sami. Vy jednáte férově a očekáváte, že se tak budou chovat i ostatní k
vám. Násilní partneři tuhle logiku nedodržují, berou slušnost spíše jako slabost a slabost
jsou zvyklí zneužívat ve svůj prospěch. Špatně se to poslouchá, ještě hůř chápe, ale je to
tak.
Klientka: Možná jsem naivní, ale já si prostě myslím, že by na tuhle moji vstřícnost mohl
slyšet. Nejde tu přece jen o nás, ale o naše děti.
Pracovnice: Jestli to dobře chápu, tak předpokládáte, že manžel bude brát ohledy na děti.
Jak na ně bral ohledy doteď? Pamatuji si, že útoky na vás probíhaly před nimi.
Klientka: No, to je pravda, to probíhaly. Myslíte si, že bych mu nedokázala vysvětlit, že by
rozchod byl lepší pro nás všechny?
Pracovnice: Z toho, co jsme mi vyprávěla, mám pocit, že jste se toho už navysvětlovala dost
a nevedlo to k uspokojivému výsledku. Nepřišlo mi, že by manžel na vaše argumenty slyšel.
Samozřejmě nemám žádné právo na to, vám cokoliv zakazovat, jen myslím na vaše
bezpečí. Ze zkušeností z poradny vím, že mnoho klientek se zachovalo tak čestně, jak byste
chtěla i vy a nebylo to nejbezpečnější. Násilní partneři jsou majetničtí, nechtějí o své
partnerky přijít, chtějí mít nad nimi moc a kontrolu. Rozchodem tu kontrolu ztrácí a to se jim
vůbec nelíbí. Udělají všechno pro to, aby odloučení zabránili. Obecně je období rozchodu
velmi rizikové. Ty klientky, které partnerům řekly o svých záměrech, toho poté vesměs
litovaly. Jejich partneři informací zneužili např. k tomu, aby spěchali na OSPOD a tam ženu
očernili jako alkoholičku, která se nezvládá starat o děti.

Klientka: A tak co mi navrhujete, když myslíte, že není dobré říct mu všechno narovinu?
Pracovnice: Navrhovala bych, abychom společně naplánovaly další postup tak, aby to pro
vás a vaše děti bylo co nejbezpečnější. Je zde celá řada kroků, které můžeme nachystat,
aby pro vás byl rozchod s manželem co nejméně rizikový. Můžeme mít připravený i krizový
scénář, kdyby se situace vyostřila.
Klientka: Třeba se to nestane.
Pracovnice: Máte pravdu, nemusí se to stát, ale bude lepší, když se připravíme i na ty horší
varianty. Když k nim nedojde, bude to jen dobře. Můžeme začít tím, že probereme právní
kroky a spolupráci s OSPOD.

Konzultace pokračovala dál, pracovnice předala klientce právní informace, týkající se fází
rozvodu a možností postupu. Vysvětlila funkci OSPOD a důležitost spolupráce se sociální
pracovnicí. Klientka odcházela z konzultace spokojená, protože dostala srozumitelné
informace o dalších možnostech, které si chtěla v klidu rozmyslet. Byla domluvena další
konzultace přibližně za měsíc.
Na další konzultaci přišla klientka ještě s viditelnými pozůstatky zranění. Rozhodla se, že si s
manželem promluví a pokusí se s ním na všem dohodnout. On její snahu o férové jednání
neocenil a napadl ji. Zlomil jí nos, prorazil ušní bubínek, nalomil zápěstí, způsobil
pohmožděniny. Útok se opět odehrál před dětmi, starší syn volal své mamince záchranku.
Agresor po útoku odešel z bytu. Druhý den odpoledne se vrátil a tvářil se, jakoby se nic
nestalo. Klientka byla z takového chování v šoku, nedalo jí to a zeptala se ho, co jí k tomu
včerejšku řekne. Agresor jí s klidem řekl, že si nic jiného nezasloužila, ale že jí chtěl dát ještě
šanci a nepitvat se v tom. Pokud ale chce rozvod, má pro ni připravené podmínky. Vzápětí ji
začal zastrašovat průběhem rozvodu, co všechno vyjde na povrch, že přijde o děti, protože
vydělává méně peněz, než on… povedlo se mu ji silně vystresovat. Nechme stranou, že
mnoho informací nepravdivě zkreslil tak, jak by si asi přál, aby to probíhalo, než jaká je
skutečná praxe. Šlo mu o to, svou partnerku zastrašit, aby žádné kroky nepodnikala. Když
zjistil, že uvažuje o tom, že by ho opustila, podnikl prvních pár kroků… najal si právníka a v
rodině začal nenápadně šířit lži o tom, že jeho žena má zřejmě milence. Zastrašováním a
výhrůžkami se pokusil svoji ženu zdržet v aktivitě, aby naopak on získal čas pro své plány.
Pro nás to byl jen další důkaz o tom, že není dobrý nápad, očekávat od násilného partnera
korektní jednání. Tato klientka tomu nevěřila a za zkušenost tvrdě zaplatila.

Mgr. Petra Suchanová

Projekt Bezpečí do kabelky podpouje Nadační fond AVAST.